PRACOVNÍ POMĚR JEDNATELŮ A ČLENŮ PŘEDSTAVENSTEV

Pracovněprávní vztah má některé zásadní odlišnosti od obchodněprávního vztahu, ve kterém je vykonávána funkce jednatelů či členů představenstev a proto je třeba značné opatrnosti při sjednávání pracovněprávního vztahu s jednateli či členy představenstev. Sjednávané pracovněprávní vztahy jsou v uvedených případech velice často neplatné (typicky pro střet druhu práce sjednané v pracovněprávním vztahu s obsahem činnosti jednatele či člena představenstva) a předpokládaných výhod pracovněprávního vztahu se nakonec jednatel či člen představenstva nedočká (jeho odpovědnost nebude posuzována podle pracovněprávních předpisů, ale jako odpovědnost jednatele či člena představenstva podle obchodního zákoníku), pro společnost neplatné pracovněprávní vztahy přitom představují značné daňové riziko – např. mzda vyplácená z neplatného pracovního poměru by mohla být plněním bez právního důvodu a tedy nedaňovým nákladem společnosti (to samé platí pro pojistné na veřejnoprávní pojištění, které společnost bez právního důvodu odvádí). Riziko z případné neplatnosti pracovněprávního vztahu u jednatele či člena představenstva ukázalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z prosince loňského roku, kdy bylo potvrzeno rozhodnutí správy sociálního zabezpečení, která neuznala jednateli účast na nemocenském pojištění z titulu pracovní smlouvy jednatele.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (předmětem sporů jsou pracovněprávní nároky na mzdu, odstupné po odvolání z funkce apod) jsou pracovněprávní nároky za činnost spadající do výkonu funkce jednatelů či členů představenstev shledávány jako neplatné. Uvedený závěr potvrzují např. tyto rozsudky Nejvyššího soudu ČR:

1)  ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002. V tomto sporu se jednatel, který byl odvolán z funkce a kterému byla dána okamžitá výpověď z pracovního poměru ředitele společnosti, domáhal náhrady ušlé mzdy z důvodu údajné neplatnosti ukončení pracovního poměru výpovědí.  NS konstatoval, že jednatel nemůže uzavřít platný pracovněprávní vztah nejen k jednání za společnost („navenek“), ale ani k obchodnímu vedení společnosti (k jednání „dovnitř“).  Dovolatel totiž tvrdil, že pracovní smlouvy nelze uzavřít k jednání navenek, ale že uzavření pracovní smlouvy na obchodní vedení je možné. NS potvrdil názor odvolacího soudu, že jednatel nemůže mít uzavřenu pracovní smlouvu, případně být jmenován do funkce (v daném případě byla pracovní smlouva uzavřena až po jmenování do funkce, ale odvolací soud se vyjádřil i k případu jmenování do funkce v okamžiku trvání pracovního vztahu – jeho trvání by mohlo být považováno za překážku k jmenování do funkce jednatele), jestliže nevykonává jiný druh práce, než vyplývající přímo z práv a povinností jednatele. Tímto rozhodnutím bylo argumentováno v případě rozhodnutí NSS 3 Ads 119/2010-58 ze dne 9. 12. 2010 o neúčasti jednatele na nemocenském pojištění.

2) ze dne 17.8.2004, sp.zn. 21 Cdo 737/2004 řešící střet pracovní smlouvy „generálního řediteleupředsedy představenstva akciové společnosti. Pracovní poměr byl ukončen dohodou a generálnímu řediteli bylo vyplaceno odstupné v poloviční výši oproti nároku sjednaném v pracovní smlouvě (nazvané jako manažerská). Generální ředitel se domáhal doplatku odstupného a dále výplaty roční odměny, která byla v manažerské smlouvě stanovena na základě dosažených hospodářských výsledků. NS vytkl odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval tím, zda práce generálního ředitele ve skutečnosti nezahrnovala výkon činnosti statutárního orgánu a zda tedy není ujednání o pracovněprávním vztahu účastníků neplatné a žalobci může příslušet plnění jedině ve výši odpovídající nároku na odměnu určenou předsedovi představenstva valnou hromadou.

3) ze dne 29.9.2004, sp. zn. 21 Cdo 894/2004, který řeší střet výkonu funkce „ředitele a jednatele“ resp. „administrativního řediteles výkonem funkce jednatele

4)  ze dne 18.10.2005, sp. zn. 26 Cdo 781/2005 řešící střet dohody o pracovní činnosti ředitele autoservisu s výkonem funkce jednatele. Tento rozsudek vystihuje, za jakých okolností by NS pracovněprávní vztah uzavřený s jednatelem společnosti považoval za platný.

5)  ze dne 30.8.2006, sp. zn. 29 Odo 801/2005 řešící střet výkonu funkce „poradce generálního ředitele“ resp. „generálního řediteleupředsedy představenstva akciové společnosti

6) ze dne 30.5.2007, sp.zn. 21 Cdo 2093/2006 řešící střet s náplní funkce jednatele dokonce i u pracovní smlouvy se sjednanou náplní práce technik. Jednalo se však o případ, kdy byla uvedená náplň práce sjednána pouze formálně a ve skutečnosti však činnost technika nebyla vykonávána. V tomto případě přitom zůstalo bez povšimnutí, že se jednatelem stal až po uzavření pracovní smlouvy.

7) ze dne 29.4.2009, sp. zn. 21 Cdo 3090/2008 konstatující, že ředitel společnosti po svém jmenování jednatelem nemohl dosavadní činnost ředitele vykonávat v pracovněprávním vztahu. Zároveň však nebyl popřen nárok jednatele za výkon jeho činnosti nárok na odměnu; tento nárok však nelze uplatňovat jako nárok z pracovněprávního, ale jako nárok z obchodněprávního vztahu (za výkon funkce jednatele)

 

Závěry z judikatury NS o neplatnosti pracovních poměrů sjednaných s jednateli na pozice ředitelů do roviny veřejného práva použil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 9.12.2010, sp.zn. 3 Ads 119/2010 - 58 potvrdil rozhodnutí správy sociálního zabezpečení, která  neuznala, že by  pracovní smlouva jednatele sjednaná na pozici ředitele založila účast na nemocenském pojištění. Rozsudek NSS 3 Ads 119/2010 - 58 byl potvrzen již i Ústavním soudem.Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.7.2008, sp. zn. 29 odo 1262/2006 potvrzuje, že závěry NS o překrývání výkonu funkce s obsahem pracovněprávního vztahu platí i pro střet mandátních smluv uzavřené na konkrétní činnosti s členy představenstva.  Z tohoto rozsudku analogicky plyne nebezpečí pro případy, kdy má jednatel či člen představenstva sjednán současně obchodněprávní vztah na výkon funkce (např. za odměnu 10 tis. Kč měsíčně) a zároveň pracovněprávní vztah na vedoucí funkci (např. za 100 tis. Kč měsíčně) – v tomto případě by logicky statutárové náležela pouze obchodněprávní odměna (v naznačeném případě by bylo problémem jednatele či člena představenstva, že souhlasil s odměnou 10 tis. Kč).

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6.2009, sp. zn. 21 Cdo 2626/2008 řeší problém, zda o organizační změně, na jejímž základě byla podána výpověď (tedy o věci v kompetenci představenstva), mohl rozhodnout generální ředitel, který byl zároveň předsedou představenstva. V této věci nebyla řešena platnost pracovněprávního vztahu předsedy představenstva, ale jeho oprávnění k rozhodnutí o organizační změně – o organizační změně mohl podle názoru NS předseda představenstva platně rozhodnout, i když vystupoval jako generální ředitel.

Souběh pracovněprávního vztahu s výkonem funkce přináší problémy např. i v otázce oprávnění jednání zaměstnance jako pověřeného zástupce nebo jako statutárního orgánu, což má vliv např. na neplatnost smluv uzavíraných ředitelem, který je zároveň členem představenstva, v případech, kdy stanovy nařizují společné jednání více členů představenstva. Průlomovým se v dané věci stal rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu z 15.10.2008, sp.zn. 31 Odo 11/2006, který dává odpověď i na otázku ručení zaměstnance, který je zároveň jednatelem či členem představenstva:

Další námitkou, kterou lze u právnických osob upravených obchodním zákoníkem v této souvislosti uplatnit je, že odpovědnost člena statutárního orgánu který činí jménem právnické osoby právní úkony, je podle ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. a ustanovení § 243 odst. 8 obch. zák. zásadně podstatně vyšší než odpovědnost zaměstnance, člena či jiné osoby pověřené určitou činností, a to zpravidla jak pokud jde o rozsah odpovědnosti, tak pokud jde o podmínky jejího vzniku a o nesení důkazního břemene při porušení povinnosti, jako předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu. Nehledě na to, že člen statutárního orgánu za podmínek stanovených zákonem nejen odpovídá za škodu způsobenou obchodní společnosti či družstvu, ale i ručí za jejich závazky.

Bylo by popřením právní úpravy odpovědnosti a ručení statutárních orgánů obchodních společností a družstev dovozovat, že sám statutární orgán může své členy takové odpovědnosti zprostit tím, že je pověří činností jež jim umožní činit uvedené právní úkony s omezenou odpovědností a zpravidla i s nulovým ručením. Přitom pokud by takové pověření zahrnovalo např. výkon funkce ředitele, mohl by takový ředitel jménem obchodní společnosti či družstva činit prakticky všechny právní úkony, aniž by přiměřeným způsobem odpovídal za škodu z nich vzniklou a aniž by ručil za závazky společnosti podle ustanovení § 243 odst. 8, ve vazbě na ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. Výkladem ustanovení § 15 odst. 1 obch. zák. umožňujícím, aby člen statutárního orgánu činil právní úkony obchodní společnosti či družstva nejen z titulu své funkce, ale (byl-li pověřen určitou činností) i jako její zákonný zástupce, by nepochybně došlo k podstatnému snížení ochrany třetích osob.

V této souvislosti je obecně třeba poukázat i na výslovné ustanovení § 194 odst. 5 věty třetí obch. zák., podle kterého jsou smlouva mezi akciovou společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu neplatné. Takovou smlouvou by byla i smlouva zakládající právo člena statutárního orgánu činit právní úkony jako zákonný zástupce obchodní společnosti či družstva, a tedy omezující jeho odpovědnost jako člena statutárního orgánu. Uzavřením takové smlouvy mezi členem statutárního orgánu a obchodní společností či družstvem by došlo k nahrazení odpovědnosti člena statutárního orgánu podle obchodního zákoníku odpovědností zákonného zástupce (která zásadně nezahrnuje ručení za závazky společnosti, nesení důkazního břemene apod.). Taková smlouva by byla přinejmenším v části, která omezuje odpovědnost člena statutárního orgánu neplatná pro rozpor s ustanovením § 194 odst. 5 obch. zák.

Státní správa svými prohlášeními k otázce souběhu funkcí do značné míry uklidnila situaci, to však neznamená, že by neměla být problému souběhu funkcí věnována pozornost. Rizikem přitom není pouze otázka souběhu funkcí, ale např. i otázka neplatnosti pracovních smluv uzavíraných stejnou osobou za zaměstnavatele (pan XY jako jednatel společnosti) i za zaměstnance (pan XY jako zaměstnanec), tedy tzv. kolize zájmů.

 

divider velky

KONTAKTUJTE NÁS

Účetnctví

FINEXA, s.r.o.cont

Heřmánková 9

620 00, Brno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kontaktní osoby:

Ing. Jana Dašková

Mobil: +420 602 942 585

Kontaktujte nás

Telefon: 602 942 585

Email : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  
Web : www.ucetnictvi-finexa.cz